Droga je každá látka přírodního nebo syntetického původu, která má psychotropní účinek (působí na psychiku, ovlivňuje nějak prožívání nebo vnímání) a zároveň má schopnost vyvolat závislost.
Drogy jsou všude kolem nás, staly se součástí našeho života. Posuzujeme je podle toho, zda jsou polečností tolerovány (drogy legální) či nikoli (drogy ilegální) a podle míry rizika spojeného s jejich užíváním. Ideální bezdrogová společnost neexistuje. Jde tedy o to, jak nejlépe se s tímto problémem vyrovnat. Není možné nalézt univerzální recept. Všechna černobílá řešení typu ... to já bych s nima zatočil... svědčí jen o neznalosti věci. Výskyt drogového problému rovněž nevyloučí sebelepší výchova v nejširším slova smyslu ani prevence, ale ani sebedůmyslnější legislativní opatření. Opatřeními na co největším počtu společenských rovin (rodina, škola, sportovní a kulturní nabídka, masmédia, zdravotnická zařízení...) však lze snížit počet konzumentů, rovněž i rizika související s užíváním. A o to zejména jde.
Historický pohled
Drogy provázejí lidstvo po tisíciletí. Jde o to, s jakým cílem a v jakém dávkování tu kterou látku použijeme. Tatáž látka muže být v určitém případě lékem, v určitém drogou. Lidé od pradávna využívali obojího. Každá kultura měla svou drogu. Ta bývala běžnou součástí legend, mýtů, prostě tradice. Ovšem ve většině případů nevyvolávala žádné nepřijatelné důsledky, byla obvyklá, byla součástí oné kultury, nevedla k jejímu rozkladu. Droga měla svou jasně vymezenou úlohu (např. jihoameričtí Indiáni žvýkali koku, aby přežili určitá období svého života, opium bylo součástí meditací čínských filozofů a učenců, halucinogeny hrály významnou úlohu v rituálních obřadech většiny kultur). Vědělo se také, jak regulovat její nadměrné užívání. Droga tolerovaná tou kterou kulturou či společenstvím se prakticky nedostala za její hranice.
Vývoj
Se vzrůstajícím obchodem a objevováním "světa" se začaly objevovat i slasti přivezených drog (např. tabák z Ameriky, opium z Orientu). V 19.století znal civilizovaný svět téměř všechny typy dnešních drog. Jejich zneužívání se však stalo záležitostí velmi úzkého okruhu dobře ekonomicky situovaných lidí. V tomto období se jiné drogy kromě alkoholu a tabáku nestaly masovější záležitostí, ačkoli byly ve většině případech volně dostupné.
20. století je stoletím překotného vývoje a převratných změn, jak politických, tak ekonomických, ale i technických a společenských. Po obou světových válkách, v dějinách ojedinělých svou rozsáhlostí a brutalitou a po odhalení stalinských praktik, se pro mnohé stává pojem síla a moc téměř totožná s obsahem slova zlo. Hledají se východiska. Šedesátá léta znamenají v drogové oblasti bezesporu revoluci. Během těchto let se uskutečnil pokus volně včlenit dosud málo známé drogy do života moderní přetechnizované společnosti. Pomoci nich mělo lidstvo dospět k jakémusi vyššímu vývojovému stupni myšlení i jednání. Tak, jako mnoho spasitelných receptů v dějinách, ani tento nebyl ten pravý. Ba právě naopak. Drogy se staly masovou záležitostí se vším negativním, co k nim neoddělitelně patří. Zoufalý pokus o řešení krizové situace vedl koncem sedmdesátých let v USA k vyhlášení tzv. drogové války. Zřejmě také proto, že se v ní nebojovalo proti konkrétním problémům, které konkrétní droga na konkrétním místě způsobuje, její výsledek nesplňoval do ní vložená očekávání (spousty proinvestovaných peněz, ale rozhodně ne společnost bez drog).
